Milí studenti, vážení zaměstnanci,
tento týden slaví naše republika své narozeniny. Nacházíme se ale ve složité době, která se týká každého z nás, celého státu, našeho zdravotnictví, průmyslu i školství. Všichni víme, že slavit ani vlastně nejde. Současná situace rozděluje společnost, přátele i rodiny, a to myšlenkově i skutečně fyzicky. Vhání nás do izolace. Prací a školou z domu jsme nuceni mezi nás a další osoby vložit techniku jako prostředníka pro komunikaci. Ne každý to ale zvládá, například nám, pedagogům, velmi chybí osobní interakce se studenty. A také se obáváme o jejich studijní výsledky. Obavy máme i o naše letošní prváky, pro které bylo ukončení střední školy velmi náročné a ve vyučování u nás ani nenasbírali dostatek zkušeností. Přitom výuka na vysoké škole má jiná pravidla, systém je hlavně o osobním přístupu každého studenta a o jeho zodpovědnosti.
Jedna z věcí, která není nyní tak patrná, a týká se naší univerzity, je skutečnost, že univerzita z latinského „universitas“ znamená také společenství. Současná doba nám jen stěží dovolí budovat ten náš malý velký univerzitní vesmír, budovat sounáležitost mezi studenty a jejich pedagogy, studentské skupiny, vztahy mezi kolegy. A to je věc, která mě osobně velmi mrzí. Téměř rok se chystala akce Univerzita sobě, jejímž ústředním motivem je právě sounáležitost, hrdost, radost z úspěchů univerzity, důraz na to, že jsme součástí celku a každý v něm má svou důležitou roli. Nakonec sice proběhne v on-line režimu, ale stejně jako u festivalu Art and Science, TechnikyRun nám budou chybět zážitky ze setkání s ostatními. Snažme se tedy to neviditelné, to „universitas“ budovat i tak. Někdy je to jen o pozdravu na chodbě, někdy o milé větě v e-mailu nebo o občasném zavolání. Jsou to sice drobnosti, ale pomůžou nám překonat toto nelehké období a usnadní návrat k běžnému univerzitnímu životu.
S pozdravem a přáním pevného zdraví.
Václav Snášel, rektor