Tři otázky: Martin Ferko
První prosincový den proběhlo online setkání zaměstnanců s jejich báňskou, neboli akce Univerzita sobě. Kromě informací a zajímavostí z jejího života a budoucnosti se také předalo ocenění Nejlepšímu pedagogovi za akademický rok 2019/2020, kterým je Ing. Martin Ferko, Ph.D. z Katedry městského inženýrství na Fakultě stavební. Využili jsme toho a krátce jej vyzpovídali.
Letos se poprvé mohlo rozhodnout, který pedagog z celé univerzity je ten nejlepší a toto ocenění připadlo právě tobě. Co to pro tebe znamená?
I když je v současném trendu vzdělávání někdy nežádoucí chválit a hodnotit, tak si ocenění vážím, protože je to střípek zpětné vazby, že člověk svou práci dělá, jak nejlíp umí a není to k ničemu. Jak jinak se to dozvíte na formální půdě? Ano, skvělá zpětná vazba je, když si zajdete se studenty po státnicích na pivo, nebo o tom mluvíte i později s absolventy. Často se stává, že se z těchto pracovních vztahů stanou vztahy přátelské a takové diskuze bez ostychu dostávají často i jiný rozměr. Ale tyhle zpětné vazby se nikam dál nedostanou a jsou určeny jen pro vás. Máme tu spoustu hodnocení podle tabulek a čísel, ale lidský faktor a pocity tam prostě nespočítáte.
Mimo školu máš spoustu jiných, převážně uměleckých koníčků, ale k tomu se ještě dostaneme. Proč jsi se rozhodl stát zrovna pedagogem?
Nevím, jestli lze úplně srovnávat začátky při doktoranduře dnes a před 15 lety. Mám pocit, že dnes je dost věcí připraveno do šablon. Tehdy člověk tápal, nevěděl, jak si nastavit individuální studijní plán a jak se srovná s výukou. Zcela bez zkušeností sebeprezentace, bez sociálních sítí. A učitelství nebyla určitě jasná volba. Tahle cesta se usměrnila sama v tomhle tápání a hledání se.
Vzpomínám si, jak jsme jako již zaběhnutí doktorandi absolvovali vícedenní kurz komplexní pedagogiky. Bylo to na 4 dny, seznamovali jsme se s ostatními doktorandy na jiných univerzitách a samozřejmě se to prokládalo pozdním sběrem a cimbálovkou. Nicméně jsme tam narazili na problém. Tehdy jsem položil dotaz lektorovi, jak se máme zachovat, když v hodině sedí 3 chlapci, kteří nechtějí studovat a jen chtějí zápočet a nebudou nic v hodině dělat, narušují hodinu a pokud mají silnou pozici, jsou schopni ovlivnit celou skupinu? Lektor byl v úžasu, že s takovým chováním studentů se snad nesetkal a začal dávat obecné rady o tom, jak se nedostat do konfliktu. Samozřejmě tyhle rady byly u nás už dávno probrány a zahlazeny realitou. Tehdy byl totiž vysoký převis poptávky po studiu a studenti opravdu neměli až tak zájem studovat, jako spíš se někam zašít na nějakou dobu, než si najdou práci. Lektor se zeptal celého pléna, zda-li má někdo další takovou zkušenost se vzpurnými studenty? A ruce zvedlo několik lidí. Všichni byli z Ostravy.
Tak jsme si cestu ke studentům hledali sami. A nejlepší bylo na nic si nehrát, být přirozený, komunikovat a naslouchat. To poslední je asi nejdůležitější.
Pak časem zjistíte, že si se studenty rozumíte a výuka je zábava. Ne vždy, ale dost často. K tomu žijete i aktivní život a pak všechno se vším souvisí. Soukromý život se s pracovním životem přeci prolíná. V práci trávíte třetinu života, tak ať mi nikdo neříká, že si práci netahá domů a opačně. (smích)
Když se podívám na tvé aktivity, tak jsi muzikant, natáčíš videoklipy, dokonce máš za sebou i amatérský film, do toho fotíš a lezeš po horách. Který z těchto koníčků tě nejvíc baví?
Co člověka baví? Spíš bych to shrnul, že nesedím pasivně u televize. Člověk by se rád i nudil a nudu pak stejně promění v relax a odpočinek. Když se člověk angažuje v tvůrčích věcech a kultuře, tak vás to ovlivní ve všech směrech, jak jsem popsal výše. Pak se setkáváte s lidmi, pracujete s nimi a každá tato aktivita je lekcí. I když se to nepodaří, tak se povedlo to, že víte, co nedělat příště. (smích)